Svět se zrychluje. To co je pomalé, rozvláčné, neinteraktivní půjde do propadliště dějin. Balet a opera už tam jsou. Jsou to jen živé mrtvoly které se hýbou pro pár jedinců a zbytek je přes daně dotuje. Nevím jak by to dopadlo kdyby se více otevřeli mladým lidem. Nejsem psycholog ani příznivcem tohoto stylu. Ale vím, že tyto instituce jsou ovládány zkostnatělými lidmi kteří operu a balet nedokáží lidem přiblížit, ani kdyby ta cesta existovala.

Divadla asi ještě nějakou dobu přežijí. Některá jsou schopná žít i bez dotací, což ukazuje že o ně je stále zájem. Nicméně, mainstream potřebuje něco mnohem rychlejšího - počítač či TV. Divadla jsou pro menšinu. Nicméně, možná životaschopnou menšinu

Co se knih týče, jako knihomolovi je mi líto jak upadají. Ale, jak mohou konkurovat počítačovým hrám a on-line komunikaci?

Nedávno jsem se znovu vdala. Můj (tehdy ještě ne) manžel odmítl návštěvu divadla s tím, že "on do divadla nechodí". Nevadilo to, šla jsem s kamarádkama a bylo to fajn. Jenže jemu vrtalo hlavou co na tom máme a jednou se s námi vydal. A pak podruhé a potřetí. A pak mu jednou vzala dech hudba kombinovaná s příběhem. Právě na Carmen se to přihodilo. A od té doby chodíme, když to jde. 

x

A co si budeme nalhávat. Kdyby potkal jinou, tak do toho divadla třeba nikdy nedošel a začal chodit na běžky. A taky by se nic nestalo.. Ono je těch životních cest prostě víc :-).

Milá slečno. Není ani ten nejmenší důvod aby někdo hledal nějakou cestu. Někdo nemusí operu, jiný jazz, další country, folk, dechovku, rock, pop.... Výběr žánrů je velmi pestrý. To je na hudbě, ale i na divadle, to krásné. Každý si může vybrat. Nedokáži si představit svého tátu, který už osmnáct let nežije, že by šel někdy na operu. Ale jakmile slyšel moravské písničky, tak byl ve svém živlu. Štefan Margita, ač si ho velmi vážím, se jednou dost nelichotivě vyjádřil o zpěvu u táboráku. Proč?

Není těžké chodit do divadla, i když - když si vybavím, na co jsme chodili se školou, tak to ve většině případů nebylo nic moc. Ale i tak mám divadlo ráda, nezanevřela jsem na něj a zatím jsem měla i štěstí na představení, i když jich nebylo zase tak moc (bohužel, lístky jsou drahé a spoléhat se na to (nemít tedy jistotu), že na mě zbudou nějaké lístky za 50 Kč půl hodiny před představením a jet kvůli tomu přes půlku města, to nevidím jako ideální přístup). 

Že někdo nechce jít na balet nebo na operu? Pokud byli jenom na jednom a zrovna špatném představení, pak to může být škoda, že to hned zavrhují, ale pokud byli třeba na 3 představeních a nenadchlo je to, proč je přemlouvat? 

A jak píše p. Smokoň pode mnou - každému trvá jinak dlouhou dobu, než k něčemu najde cestu. Někdo k baletu dospěje ve 20, jiný až ve 40...

Jsem o něco málo starší.. a má cesta ke kultuře a umění trvá už minimálně 30 let a věřím, že ještě někam dojdu...