Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Poslední dějství života – Láska

20. 02. 2013 17:46:18
Minulý týden přišel do kin francouzsko-německo-rakouský film Láska rakouského režiséra Michaela Hanekeho (Bílá stuha). U filmových kritiků vyvolal nadšení, byl nominován na pět Oscarů, z nichž si pravděpodobně odnese Oscara za nejlepší zahraniční film. V kině ale nadšením skákat nebudete. Láska je film těžce stravitelný, realistický a mrazivě klidný a tichý.

Dříve vyučovali virtuosy, teď si spolu užívají své poklidné a ničím nerušené stáří a těší se z úspěchů svých žáků. Manželství Anne (Emmanuelle Riva) a Georgese (Jean-Louis Trintignant) se zdá idylické, zlom nastává ve chvíli, kdy Anne prodělá operaci, po které ji ochrne polovina těla.

Její manžel jí musí slíbit, že už ji nikdy nepošle do nemocnice a stará se o ní sám. Jenže pro starého muže je to téměř nemožné. Vidí svou ženu, jak postupně ztrácí důstojnost a, co si Georges nechce přiznat, rozpadá se jim jejich vztah. Anne se den za dnem zhoršuje, počůrává se, přestává vnímat svět kolem sebe a celé noci prokřičí. Georges se snaží dožívat poslední etapu stejně klidně jako předtím, tváří se před svou dcerou (Isabelle Huppert), jako když je vše v pořádku, jen se musí přízpůsobit novému způsobu života. “Co bude dál,” ptá se Eva. “Tři krát týdně bude chodit ošetřovatelka, jednou za dva týdny doktor,” odpovídá ji Georges a tváří se jakoby povídal o tom, co měl k obědu.

Klid, ticho, smrt, láska – tak by se dal shrnout tento film. Nepohyblivá kamera Daria Khondjiho jen tyto čtyři atributy podtrhuje. Nehybné obrazy prázdného bytu, kde se celý příběh odehrává, které se promítají nazačátku a nakonci, mají hororový ráz. Jsou jakousi metaforou smrti, stejně jako scéna s mytím nádobí.

Kamera působí, že se vyhýbá všemu živému. Nazačátku je jediná scéna, která se neodehrává v bytě. Anne a Georges jsou v divadle na klavírním vystoupení jejich žáka Alexandra. Místo, aby kamera zabírala, na koho koukají, celou dobu kamera strnule spočívá na starém páru. Alexandra vidíme, až když je přijde navštívit. Georges řekne, že dojde pro svou ženu. Kamera nesleduje Georgese, ale sedícího Alexandra, čekáme, že něco udělá. Ale není zde akce. Jen čekání. Čekání evokující smrt.

Někteří kritici vyčítají přilišnou výřečnost Hanekeho, která u něj není typická. Někteří zas to, že nám Haneke nepodával, co by nás zajímalo. Neřekl nám nic z minulosti páru, nedal nám jediné vodítko k jejich předchozímu životu. Není zde žádná vzpomínka na jejich společně strávené roky.

5563110-amour-laska.jpg

Vztah Georges a Anne nikdo z jejich blízkých nechápe, neví, jak moc si byli blízcí, jaká hluboká pouta jsou mezi nimi. Proč se o ní stará, i když ho vůbec nevnímá a on na to evidentně psychicky ani fyzicky nestačí. Stejně tak to nevíme my. Ale v tom je i obrovská síla tohoto filmu. Díváme se na sílu lásky muže a obdivujeme ho.

Manžela ztělesnil Jean-Louis Trintignant, který je i ve svých 82 letech velice charismatickým mužem, Anne si zahrála Emmanuelle Riva, která je za tuto roli nominovaná na Oscara a shodou okolností se udělují v den jejích narozenin, je dosti pravděpodobné, že si ho i odnese. Méně důležitou roli, která se může zdát, a možná i je, zbytečná, si zahrála Isabelle Huppert. Hraje prací zaneprázdněnou dceru Evu, objeví se asi v pěti scénách a tváří se, že vlastně stejně jako vy neví, co to hraje.

116096939_isabelle_353611c.jpg

Hanekeho film Láska mapuje bez sentimentu poslední dějství života a boj o ještě jeden společný den s tím, koho milujete. Haneke není režisér, který by točil filmy s happyendy. Proto od Lásky nečekejte, že je to film, který vás potěší, poslední minuty si budete přát, aby už skončil. Ne proto, že by byl špatně natočen, ale protože realisticky zobrazuje poslední etapu lidského života a ničeho vás neušetří. A tak s neuvěřitelnou Hanekenovo tichostí prožíváte něco, co určitě nechcete prožívat. Přesto by vás tento film neměl minout.


originální název: Amour

český název: Láska

premiéra v ČR: 14.2. 2013

režisér: Michael Haneke

kamera: Darius Khondji

hrají: Jean-Louis Trintignant, Emmanuelle Riva, Isabelle Huppert

délka: 125 minut

hodnocení: 8/10

Autor: Lucie Kůsová | středa 20.2.2013 17:46 | karma článku: 9.07 | přečteno: 715x

Další články blogera

Lucie Kůsová

Albertov, Letná a alegorický průvod. Tři podoby 17. listopadu

„Legitimujte se! Vy moc dobře víte, že se dopouštíte trestního jednání. Pojďte se mnou za policií." Byla jsem na shromáždění na podporu prezidenta pět minut a už mě chtěli její účastníci nechat zatknout.

17.11.2016 v 20:08 | Karma článku: 26.11 | Přečteno: 2309 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Tomáš Vyoral

Chci dosvědčit, že Herman je Bůh. Když umělec (J. Strach) adoruje donátora, je to k smíchu

Režisér Jiří Strach na svém FB profilu před volbami podpořil ministra kultury Daniela Hermana. Jak už bývá zvykem, umělcova podpora přerostla ve směšné zbožštění toho, jenž neuspěl. Kdo bude dalším v pořadí, pane Strachu?

23.10.2017 v 11:37 | Karma článku: 34.37 | Přečteno: 1066 | Diskuse

Karel Sýkora

Dalimil Staněk – Touha následovat hlas svého srdce

Olomoucký sbor Církve bratrské je různorodá skupina křesťanů. Společně se křesťané v tomto sboru zavázali následovat Pána Ježíše Krista, a to láskou a pomocí všem bližním, a sdílením dobré zprávy Evangelia.

23.10.2017 v 10:07 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 34 |

Karel Sýkora

Babiš a Zeman... :-)

Prezident Miloš Zeman odmítl, že by byl lídr hnutí ANO Andrej Babiš populistou, jak jej označují některá zahraniční média. Podle Zemana je Babiš pragmatik. Prezident to v neděli uvedl v rozhovoru pro server Blesk.cz.

22.10.2017 v 19:56 | Karma článku: 9.04 | Přečteno: 343 |

Karel Sýkora

Dřevostavba

Dřevostavba je budova, při jejíž stavbě bylo z velké části použito dřevo. Nejčastěji se používá smrkové a jedlové dřevo, ale je též používáno dřevo z borovic a modřínů. Mezi výrobní postupy patří masivní dřevostavby (např. sruby).

22.10.2017 v 18:14 | Karma článku: 4.01 | Přečteno: 118 |

Jan Šesták

Tony Prince - opravdová legenda mezi diskžokeji světa

Bolševik i v sovětských satelitech občas povolil pracujícím kapitalistickou hudební zábavu, a tak u nás během 40 let rudé totality zazpívali třeba Louis Armstrong, The Beach Boys, Johnny Cash nebo Depeche Mode.

22.10.2017 v 16:44 | Karma článku: 3.89 | Přečteno: 78 | Diskuse
Počet článků 55 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1962

Napůl v Česku, napůl v Kanadě. Doma i v zahraničí se věnuji copywritingu a digitálnímu marketingu, srdce mi ale stále visí v médiích. Studuji Žurnalistiku na FSV UK. Spoluorganizuji Česko je nano a spoluvlastním firmu nanoSPACE. Hory mi přirostly k srdci, ale byla to složitá cesta na podpatcích v 2000 metrech, než jsem si uvědomila, že pořádné horské boty na hikování jsou vlastně fajn. 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.