Poslední dějství života – Láska
Dříve vyučovali virtuosy, teď si spolu užívají své poklidné a ničím nerušené stáří a těší se z úspěchů svých žáků. Manželství Anne (Emmanuelle Riva) a Georgese (Jean-Louis Trintignant) se zdá idylické, zlom nastává ve chvíli, kdy Anne prodělá operaci, po které ji ochrne polovina těla.
Její manžel jí musí slíbit, že už ji nikdy nepošle do nemocnice a stará se o ní sám. Jenže pro starého muže je to téměř nemožné. Vidí svou ženu, jak postupně ztrácí důstojnost a, co si Georges nechce přiznat, rozpadá se jim jejich vztah. Anne se den za dnem zhoršuje, počůrává se, přestává vnímat svět kolem sebe a celé noci prokřičí. Georges se snaží dožívat poslední etapu stejně klidně jako předtím, tváří se před svou dcerou (Isabelle Huppert), jako když je vše v pořádku, jen se musí přízpůsobit novému způsobu života. “Co bude dál,” ptá se Eva. “Tři krát týdně bude chodit ošetřovatelka, jednou za dva týdny doktor,” odpovídá ji Georges a tváří se jakoby povídal o tom, co měl k obědu.
Klid, ticho, smrt, láska – tak by se dal shrnout tento film. Nepohyblivá kamera Daria Khondjiho jen tyto čtyři atributy podtrhuje. Nehybné obrazy prázdného bytu, kde se celý příběh odehrává, které se promítají nazačátku a nakonci, mají hororový ráz. Jsou jakousi metaforou smrti, stejně jako scéna s mytím nádobí.
Kamera působí, že se vyhýbá všemu živému. Nazačátku je jediná scéna, která se neodehrává v bytě. Anne a Georges jsou v divadle na klavírním vystoupení jejich žáka Alexandra. Místo, aby kamera zabírala, na koho koukají, celou dobu kamera strnule spočívá na starém páru. Alexandra vidíme, až když je přijde navštívit. Georges řekne, že dojde pro svou ženu. Kamera nesleduje Georgese, ale sedícího Alexandra, čekáme, že něco udělá. Ale není zde akce. Jen čekání. Čekání evokující smrt.
Někteří kritici vyčítají přilišnou výřečnost Hanekeho, která u něj není typická. Někteří zas to, že nám Haneke nepodával, co by nás zajímalo. Neřekl nám nic z minulosti páru, nedal nám jediné vodítko k jejich předchozímu životu. Není zde žádná vzpomínka na jejich společně strávené roky.
Vztah Georges a Anne nikdo z jejich blízkých nechápe, neví, jak moc si byli blízcí, jaká hluboká pouta jsou mezi nimi. Proč se o ní stará, i když ho vůbec nevnímá a on na to evidentně psychicky ani fyzicky nestačí. Stejně tak to nevíme my. Ale v tom je i obrovská síla tohoto filmu. Díváme se na sílu lásky muže a obdivujeme ho.
Manžela ztělesnil Jean-Louis Trintignant, který je i ve svých 82 letech velice charismatickým mužem, Anne si zahrála Emmanuelle Riva, která je za tuto roli nominovaná na Oscara a shodou okolností se udělují v den jejích narozenin, je dosti pravděpodobné, že si ho i odnese. Méně důležitou roli, která se může zdát, a možná i je, zbytečná, si zahrála Isabelle Huppert. Hraje prací zaneprázdněnou dceru Evu, objeví se asi v pěti scénách a tváří se, že vlastně stejně jako vy neví, co to hraje.
Hanekeho film Láska mapuje bez sentimentu poslední dějství života a boj o ještě jeden společný den s tím, koho milujete. Haneke není režisér, který by točil filmy s happyendy. Proto od Lásky nečekejte, že je to film, který vás potěší, poslední minuty si budete přát, aby už skončil. Ne proto, že by byl špatně natočen, ale protože realisticky zobrazuje poslední etapu lidského života a ničeho vás neušetří. A tak s neuvěřitelnou Hanekenovo tichostí prožíváte něco, co určitě nechcete prožívat. Přesto by vás tento film neměl minout.
originální název: Amour
český název: Láska
premiéra v ČR: 14.2. 2013
režisér: Michael Haneke
kamera: Darius Khondji
hrají: Jean-Louis Trintignant, Emmanuelle Riva, Isabelle Huppert
délka: 125 minut
hodnocení: 8/10
Lucie Kůsová
Co jsme radši o práci v Kanadě nepsali: Temná strana hezkých obrázků na Facebooku
Po příjezdu do místa, ze kterého jsme zveřejňovali dechberoucí fotky hor, jsem se psychicky zhroutila na našem pokoji 2x2 metry a jednou sdílenou kuchyní pro 40 lidí a jednu myš.
Lucie Kůsová
Albertov, Letná a alegorický průvod. Tři podoby 17. listopadu
„Legitimujte se! Vy moc dobře víte, že se dopouštíte trestního jednání. Pojďte se mnou za policií." Byla jsem na shromáždění na podporu prezidenta pět minut a už mě chtěli její účastníci nechat zatknout.
Lucie Kůsová
"Před 17. listopadem jsme propadali hluboké depresi"
Hudební a filmový kritik, novinář Jan Rejžek vystudoval Fakultu žurnalistiky na Univerzitě Karlově. Publikoval v časopisech Melodie, Záběr, Gramorevue, Kino, Scéna, Film a doba. Před rokem 1989 přispíval pod pseudonymy i do samizdatových Lidových novin, kam dnes píše Nekrology a Poslední slovo. Od roku 1994 moderoval živá odpolední vysílání Rádia Svobodná Evropa. Uváděl pořad Kaleidoskop a Člověk a kultura pro Český rozhlas 6. Po zrušení ČRo6 se pokouší navrátit k tradici klubových pořadů, na jednom z nich jsem se s ním potkala i já. V příjemné atmosféře historií oplývající budově U Kaštanu se mnou zavzpomínal na krušná osmdesátá léta a s nimi spojené začátky poslechových pořadů.
Lucie Kůsová
Vážení obhájci Kate Zemanové, zmlkněte
Chudák Kačenka, udělala chybu, vždyť to se stane každému. Sexuolog tvrdí, že ji to nenaruší a znamená to jen, že jí nevadí koukat se na sex. Brala to jen jako obchod. To myslíte opravdu vážně?
Lucie Kůsová
Úspěch Bobošíkové ve volbách zhatí bobři
Je tu další jízda do Prahy, dneska se řítím po tmě, hodnocení billboardů proto nepadá v úvahu (i když, jsou billboardy levnější v zimě, když je na ně vidět kratší dobu?). Naštěstí propaganda před volbami má dlouhé pařáty.
Lucie Kůsová
Ano bude líp, za Úsvitu i při Stmívání
Pokud se všechny politické strany dostanou do Poslanecké sněmovny, budeme se mít opravdu dobře, zjišťuji při jízdě do Prahy.
Lucie Kůsová
V jednu chvíli se bojíte o výkon v testu, v druhou o život
“Víte, co mi řekla babička? Aspoň budeš mít o čem psát.” Snaží se někdo odlehčit situaci, ale pravda je, že se nikdo nesměje. Všichni se tu známe osobně, jsme tu jedna velká rodina. Bojíme se, kdo další vyjde zraněný. Dělá se nám špatně. “Nemůžu se na to koukat,” šeptá mi spolužačka. Držíme se. I my, co se normálně jen pozdravíme. Objímáme se a uklidňujeme. “To bude dobrý.”
Lucie Kůsová
Hranice reality zahalené v Šatech z igelitu
Soubor 13 povídek Vratislava Maňáka, které se skrývají pod názvem Šaty z igelitu, jsou přehlídkou možností prozaických forem, hraní si s pointou, časem a prostorem. Maňák vnáší do povídek pocity, které jsou pro jeho generaci tolik příznačné – pocit odcizení, nicotnosti a nejistoty života. Šaty z igelitu se ocitají někde mezi snem a realitou, že je těžké určit, kde se právě nacházíme. Příběhy spojuje motiv osamělosti, předstírání neexistující reality a následného procitnutí
Lucie Kůsová
Jak jsme v Číně vyhráli válku v konzervě od sardinek
Neviděla jsem čínské metro, zato jsem zažila několik hodin na vlakovém nádraží v den, kdy zkolabovala letecká doprava. Zhroutila se kvůli nočnímu dešti, který zaznamenaly více v Čechách, než my v hotelovém pokoji.
Lucie Kůsová
“Majáles by měl ukázat, že studenti chtějí kvalitní školy”
tvrdí česká politoložka Vladimíra Dvořáková. Jako členka Akreditační komise České republiky se aktivně zajímá o vysokoškolské vzdělávání. V rámci Akreditační komise se snaží udržovat kvalitu vysokých škol a v mezích zákona brání nekvalitním školám v obchodování se vzděláním.
Lucie Kůsová
Pionýr brání mír, pionýrka brání Mirka
Vzpomíná Karel Kovanda, český diplomat v důchodu, na jedno z hesel pražského Majálesu v roce 1965. To byl ten typ humoru, někdy směšného, někdy hloupého, jenž utvářel atmosféru studentského majálesu, který byl jedním z mála projevů uvolnění šedesátých let před rokem 1968.
Lucie Kůsová
Komerce už bylo dost, rozhodli se studenti
“Co se děje ve Stromovce, je hezký festival, ale se studentským majálesem to nemá nic společného,” tvrdí odvážně Štěpán Drahokoupil, který spolu s dalšími studenty Univerzity Karlovy přišel s nápadem zorganizovat studentský majáles, který by měl navázat na tradici pražských majálesů z 60.let.
Lucie Kůsová
Mám velká prsa a miluji politiku
To zpívá těžko napodobitelnou čenglish ve svém prvním videoklipu s názvem Rich boy slečna, která si říká Nicky Tučková. Za první den ho zhlédlo čtvrt milionu lidí a než tohle dopíšu, je dost pravděpodobné, že se číslo ještě zvýší. Hloupost, negativní reklama nebo parodie?
Lucie Kůsová
Heslo generace: Všude a se vším
Za několik let přijde nové dělení dějin lidské společnosti. Na dobu offline a online, která vznikla s rozšířením sociálních sítí. Budeme žít na drátě. Respektive to nebude na drátě ale na vlně. Povede to k tomu, že si lidé začnou běžně měnit identitu?
Lucie Kůsová
Největší tragédií Národního divadla je komedie
Nevyhledávám recenze, pokud se něco chystám zhlédnout v divadle nebo v kině. A to především proto, aby mě autor neovlivnil. Po zhlédnutí představení Zkrocení zlé ženy tento přístup možná přehodnotím.
Lucie Kůsová
Umělé příběhy médií a neexistující stromy
“Zničení podstatné části Šumavy zelenými aktivisty pokládám za zločin proti přírodě,” prohlásil tehdy ještě expremiér Miloš Zeman po té, co se proletěl vrtulníkem nad Šumavou. “Problém je, že mu nikdo neřekl, že se nedívá na Českou republiku, ale na Bavorsko,” komentuje tento výrok Vladimír Just v debatě, kterou uspořádala Strana Zelených 6.2. v Sicily café.
Lucie Kůsová
(Ne)profesionalita novinářů a neviditelný plášť majora Zemana
“Novináři jsou pitomci, hnůj a fekálie,” prohlásil Miloš Zeman o novinářích před 11 lety v televizi Prima. Jeho nenávist vůči novinářům je široké veřejnosti známá. Jak dalece má Miloš Zeman pravdu?
Lucie Kůsová
Barvy schované v mřížích cely
Ponuré místo skryté v samotném centru Prahy rozzářily barvy z vězení a příběh, který má několik tváří. Mediální obličej vraha je zde osvětlen pohledem naivního kluka. Tak jako každá událost má příběh Jiřího Haráka hned několik verzí.
Lucie Kůsová
Přijde po éře tabletů zase éra baletů?
Hudba, která tančí, to je pro mě orchestr. Horší je to s tím, co je pro mě opera a balet, ke kterým v této době těžko hledám cestu. Snad proto, že opera a balet je pro mojí generaci něco zcela abnormálního, nevšedního. Snad proto, že nás k tomu nikdo nevedl...
Lucie Kůsová
Krví nespoutaný Tarantino
"Netajím se tím, že jsem velkým fanouškem násilí ve filmu," řekl Tarantino podle britského listu The Guardian. "Já dokonce věřím, že Thomas Edison vynalezl filmovou kameru aby bylo možné zachytit, jak se lidé navzájem mlátí. Je nepředstavitelné, jak takové věci působí na diváky."
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 54
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2203x