Největší tragédií Národního divadla je komedie
Už na gymnáziu jsem slyšela, že na činohru máme raději chodit do menších divadel. Nedávno jsem narazila na blogerku, která popisovala svůj útěk z ND po zhlédnutí Krále Leara. A stále jsem si říkala, mně se to nemůže stát, ale na Krále Leara radši nepůjdu.
Nosila jsem v sobě jakousi posvátnou úctu k Národnímu divadlu, která se ve mně uhnízdila v raném dětství. Z části to bylo pro to, že do Národního divadla se jezdilo jen svátečně a velký díl na tom má i způsob, jakým “Národní divadlo” lidé vyslovují. “Byl jsem v Národním divadle,” říkají lidé s takovým důrazem, že je to něco velikého a vznešeného. A přece jen – kdo hraje v ND – je už přece někdo! Činohra jménem Zkrocení zlé ženy není zdaleka nic tak vznešeného.
Abych vám mohla popsat, co se na pódiu dělo (i když si nejsem jistá, jestli ten děs zvládnu analyzovat), musím alespoň ve zkratce přiblížit děj. Otec má dvě dcery, hodnou a milou Biancu (Jana Pidrmanová / Marika Šoposká) a nezvladatelnou, sebevědomou a panovačnou Kateřinu (Lucie Žáčková / Pavla Beretová). Bianca má hodně nápadníků, ale otec jí neprovdá, dokud bude starší sestra Kateřina svobodná. Tu samozřejmě nikdo nechce. Zde se vynoří Petruchio (David Matásek), který si Kateřinu hrdinně vezme. Petruchio se poněkud krutějšími způsoby snaží Kateřinu zkrotit, až se mu to podaří a oba se do sebe zamilují.
Na začátku se přihnali nazí chlapi hrající psy. Než jsem stačila dešifrovat, co tím režisér myslel, začal se odehrávat příběh, který dobře znám. Bohužel teď nemluvím o Zkrocení zlé ženy, ale o pohádce z Tisíce a jedné noci. Na chvíli jsem zaváhala, jestli jsem vůbec na správném představení. David Matásek se připotácel na jeviště opilý, usnul, převlékli ho za šlechtice a těšili se tomu, jaká to bude parádní zábava, až se probudí.
David Matásek se probudil a s ostatními herci se domluvil, že si zahrají pěknou komedii – Zkrocení zlé ženy. David Matásek se převlékl do role rázného Petruchia a začal dobývat nezvladatelnou Kateřinu. V Shakespearově hře to mezi nimi jiskří, tady to mezi nimi spíše umírá nebo nic nedělá. K celému představení se toho moc říct nedá. Bianca – hvězdička vystřižená ze Super.cz – koketuje nejapně se svými nápadníky na hodině angličtiny. Kateřina působí spíše křečovitě než rázně a panovačně. A vrcholem všeho je Petruchio, který nás uspává svými monology – dialogy například o koních.
Celé představení postrádá jakoukoliv logiku a erotično, zato srší zvrácenou vykonstruovaností. Nemusíte se ale bát, že by vás představení nezaujalo a nepřekvapilo. Ale pokud se chtete zasmát, jděte radši jinam. Tohle je totiž dokonalá tragédie. Tragédie Národního divadla.
Lucie Kůsová
Co jsme radši o práci v Kanadě nepsali: Temná strana hezkých obrázků na Facebooku
Po příjezdu do místa, ze kterého jsme zveřejňovali dechberoucí fotky hor, jsem se psychicky zhroutila na našem pokoji 2x2 metry a jednou sdílenou kuchyní pro 40 lidí a jednu myš.
Lucie Kůsová
Albertov, Letná a alegorický průvod. Tři podoby 17. listopadu
„Legitimujte se! Vy moc dobře víte, že se dopouštíte trestního jednání. Pojďte se mnou za policií." Byla jsem na shromáždění na podporu prezidenta pět minut a už mě chtěli její účastníci nechat zatknout.
Lucie Kůsová
"Před 17. listopadem jsme propadali hluboké depresi"
Hudební a filmový kritik, novinář Jan Rejžek vystudoval Fakultu žurnalistiky na Univerzitě Karlově. Publikoval v časopisech Melodie, Záběr, Gramorevue, Kino, Scéna, Film a doba. Před rokem 1989 přispíval pod pseudonymy i do samizdatových Lidových novin, kam dnes píše Nekrology a Poslední slovo. Od roku 1994 moderoval živá odpolední vysílání Rádia Svobodná Evropa. Uváděl pořad Kaleidoskop a Člověk a kultura pro Český rozhlas 6. Po zrušení ČRo6 se pokouší navrátit k tradici klubových pořadů, na jednom z nich jsem se s ním potkala i já. V příjemné atmosféře historií oplývající budově U Kaštanu se mnou zavzpomínal na krušná osmdesátá léta a s nimi spojené začátky poslechových pořadů.
Lucie Kůsová
Vážení obhájci Kate Zemanové, zmlkněte
Chudák Kačenka, udělala chybu, vždyť to se stane každému. Sexuolog tvrdí, že ji to nenaruší a znamená to jen, že jí nevadí koukat se na sex. Brala to jen jako obchod. To myslíte opravdu vážně?
Lucie Kůsová
Úspěch Bobošíkové ve volbách zhatí bobři
Je tu další jízda do Prahy, dneska se řítím po tmě, hodnocení billboardů proto nepadá v úvahu (i když, jsou billboardy levnější v zimě, když je na ně vidět kratší dobu?). Naštěstí propaganda před volbami má dlouhé pařáty.
Lucie Kůsová
Ano bude líp, za Úsvitu i při Stmívání
Pokud se všechny politické strany dostanou do Poslanecké sněmovny, budeme se mít opravdu dobře, zjišťuji při jízdě do Prahy.
Lucie Kůsová
V jednu chvíli se bojíte o výkon v testu, v druhou o život
“Víte, co mi řekla babička? Aspoň budeš mít o čem psát.” Snaží se někdo odlehčit situaci, ale pravda je, že se nikdo nesměje. Všichni se tu známe osobně, jsme tu jedna velká rodina. Bojíme se, kdo další vyjde zraněný. Dělá se nám špatně. “Nemůžu se na to koukat,” šeptá mi spolužačka. Držíme se. I my, co se normálně jen pozdravíme. Objímáme se a uklidňujeme. “To bude dobrý.”
Lucie Kůsová
Hranice reality zahalené v Šatech z igelitu
Soubor 13 povídek Vratislava Maňáka, které se skrývají pod názvem Šaty z igelitu, jsou přehlídkou možností prozaických forem, hraní si s pointou, časem a prostorem. Maňák vnáší do povídek pocity, které jsou pro jeho generaci tolik příznačné – pocit odcizení, nicotnosti a nejistoty života. Šaty z igelitu se ocitají někde mezi snem a realitou, že je těžké určit, kde se právě nacházíme. Příběhy spojuje motiv osamělosti, předstírání neexistující reality a následného procitnutí
Lucie Kůsová
Jak jsme v Číně vyhráli válku v konzervě od sardinek
Neviděla jsem čínské metro, zato jsem zažila několik hodin na vlakovém nádraží v den, kdy zkolabovala letecká doprava. Zhroutila se kvůli nočnímu dešti, který zaznamenaly více v Čechách, než my v hotelovém pokoji.
Lucie Kůsová
“Majáles by měl ukázat, že studenti chtějí kvalitní školy”
tvrdí česká politoložka Vladimíra Dvořáková. Jako členka Akreditační komise České republiky se aktivně zajímá o vysokoškolské vzdělávání. V rámci Akreditační komise se snaží udržovat kvalitu vysokých škol a v mezích zákona brání nekvalitním školám v obchodování se vzděláním.
Lucie Kůsová
Pionýr brání mír, pionýrka brání Mirka
Vzpomíná Karel Kovanda, český diplomat v důchodu, na jedno z hesel pražského Majálesu v roce 1965. To byl ten typ humoru, někdy směšného, někdy hloupého, jenž utvářel atmosféru studentského majálesu, který byl jedním z mála projevů uvolnění šedesátých let před rokem 1968.
Lucie Kůsová
Komerce už bylo dost, rozhodli se studenti
“Co se děje ve Stromovce, je hezký festival, ale se studentským majálesem to nemá nic společného,” tvrdí odvážně Štěpán Drahokoupil, který spolu s dalšími studenty Univerzity Karlovy přišel s nápadem zorganizovat studentský majáles, který by měl navázat na tradici pražských majálesů z 60.let.
Lucie Kůsová
Mám velká prsa a miluji politiku
To zpívá těžko napodobitelnou čenglish ve svém prvním videoklipu s názvem Rich boy slečna, která si říká Nicky Tučková. Za první den ho zhlédlo čtvrt milionu lidí a než tohle dopíšu, je dost pravděpodobné, že se číslo ještě zvýší. Hloupost, negativní reklama nebo parodie?
Lucie Kůsová
Poslední dějství života – Láska
Minulý týden přišel do kin francouzsko-německo-rakouský film Láska rakouského režiséra Michaela Hanekeho (Bílá stuha). U filmových kritiků vyvolal nadšení, byl nominován na pět Oscarů, z nichž si pravděpodobně odnese Oscara za nejlepší zahraniční film. V kině ale nadšením skákat nebudete. Láska je film těžce stravitelný, realistický a mrazivě klidný a tichý.
Lucie Kůsová
Heslo generace: Všude a se vším
Za několik let přijde nové dělení dějin lidské společnosti. Na dobu offline a online, která vznikla s rozšířením sociálních sítí. Budeme žít na drátě. Respektive to nebude na drátě ale na vlně. Povede to k tomu, že si lidé začnou běžně měnit identitu?
Lucie Kůsová
Umělé příběhy médií a neexistující stromy
“Zničení podstatné části Šumavy zelenými aktivisty pokládám za zločin proti přírodě,” prohlásil tehdy ještě expremiér Miloš Zeman po té, co se proletěl vrtulníkem nad Šumavou. “Problém je, že mu nikdo neřekl, že se nedívá na Českou republiku, ale na Bavorsko,” komentuje tento výrok Vladimír Just v debatě, kterou uspořádala Strana Zelených 6.2. v Sicily café.
Lucie Kůsová
(Ne)profesionalita novinářů a neviditelný plášť majora Zemana
“Novináři jsou pitomci, hnůj a fekálie,” prohlásil Miloš Zeman o novinářích před 11 lety v televizi Prima. Jeho nenávist vůči novinářům je široké veřejnosti známá. Jak dalece má Miloš Zeman pravdu?
Lucie Kůsová
Barvy schované v mřížích cely
Ponuré místo skryté v samotném centru Prahy rozzářily barvy z vězení a příběh, který má několik tváří. Mediální obličej vraha je zde osvětlen pohledem naivního kluka. Tak jako každá událost má příběh Jiřího Haráka hned několik verzí.
Lucie Kůsová
Přijde po éře tabletů zase éra baletů?
Hudba, která tančí, to je pro mě orchestr. Horší je to s tím, co je pro mě opera a balet, ke kterým v této době těžko hledám cestu. Snad proto, že opera a balet je pro mojí generaci něco zcela abnormálního, nevšedního. Snad proto, že nás k tomu nikdo nevedl...
Lucie Kůsová
Krví nespoutaný Tarantino
"Netajím se tím, že jsem velkým fanouškem násilí ve filmu," řekl Tarantino podle britského listu The Guardian. "Já dokonce věřím, že Thomas Edison vynalezl filmovou kameru aby bylo možné zachytit, jak se lidé navzájem mlátí. Je nepředstavitelné, jak takové věci působí na diváky."
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 54
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2203x