Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pionýr brání mír, pionýrka brání Mirka

25. 03. 2013 13:30:00
Vzpomíná Karel Kovanda, český diplomat v důchodu, na jedno z hesel pražského Majálesu v roce 1965. To byl ten typ humoru, někdy směšného, někdy hloupého, jenž utvářel atmosféru studentského majálesu, který byl jedním z mála projevů uvolnění šedesátých let před rokem 1968.

Co si představujete pod slovem majáles?

Když jsem přišel na vysokou školu, jediné, co jsme věděli o majálesu bylo z ozvěn z roku 1956 – to bylo poprvé po dlouhé době, co majáles komunistická strana povolila, a potom byl zase na dlouhou dobu zakázán. Já mám pocit, že pro nás, pro moji generaci, majáles v roce 1965 znamenal studentské uvolnění politické atmosféry, které se projevovalo v naprosto nevázaných heslech, s kterými studenti pochodovali Prahou za bouřlivého potlesku Pražanů.

Jaká je podle vás podstata majálesu?

Podstatou majálesu je studentská recese. Téměř jednoznačně. Studentská recese, studentské veselí a snaha zesměšňovat spojená s kritikou společnosti, vlastně s kritikou čehokoli, co se studentů týká.

Zaznamenali jste nějaké problémy s komunistickou stranou?

Komunistická strana samozřejmě nahlížela na majáles s velkou skepsí, a pak velmi pečlivě zkoumala, s jakými hesly studenti přicházeli, jak daleko šli ve své kritice strany a vlády, jestli to bylo únosné. V roce 1965 byla kritika vyostřená, komunistická strana ji jen tak zkousla, ale problémy jsme neměli. S majálesem přiletěla vlaštovka uvolnění. Byl to jeden z mála projevů nespokojenosti před rokem 1968, kdy se společnost dokázala uvolnit, kdy bylo povoleno se uvolnit. A my jsme toho využili, jak jen to šlo.

Máte nějakou silnou vzpomínku na majáles?

Pro mě byl v roce 1965 majáles naprosto nezapomenutelný, protože přijel do Prahy Allen Ginsberg. Strojní fakulta ČVUT chtěla za svého krále Josefa Škvoreckého, ten z nějakého důvodu nemohl, doporučil jim, aby šli za Ginsbergem, který zrovna byl v Praze. Moji přátelé z ČVUT si mě vzali jako tlumočníka, přišli jsme do hotelu, Allen Ginsberg tam ležel v teniskách na pelesti, a pozvali jsme ho, jestli by nechtěl dělat kandidáta na krále majálesu. A Allen Ginsberg nabídku přijal. Kandidáti vystupovali na podiu se svými projevy a ten, kdo dostal největší potlesk, se stal králem majálesu. Allen Ginsberg přišel na podium, vyndal maličké činely a začal zpívat svojí písničku ‘Ajžijáámajáles, ajžijámajáles’ (zpívá Kovanda táhlým tibetským tónem) on byl velký milovník buddhistické kultury. Nic neřekl, ale tím, že to byl Allen Ginsberg, tak to vyhrál. To se nelíbilo komunistické straně, ještě v průběhu odpoledne komunistická strana zařídila, aby byl Ginsberg svržen. A král se stal někdo jiný, ale to už nikoho nezajímalo. Celé to korunoval tím, že v Americe napsal svou dlouhou báseň Král Majálesu.

Mohl byste mi popsat průběh majálesu?

Každá fakulta se na to připravovala separátně. Připravovala se hesla, alegorické vozy a studenti si vyráběli kostýmy. Pak se seřadili a směřovali na výstaviště, a tam pokračoval majáles nejrůznějšími pořady. Heslo, které jsem zmiňoval, bylo z pořadu, kde si studenti dělali srandu z mládežnické organizace, vystupovali s budovatelskými písněmi, už tehdy v šedesátém pátém roce vzbuzovali jen smích.

Má smysl se vracet k podobě majálesu z roku 1965?

Pokud jsou studenti veskrze spokojeni s tím, co vidí v republice, co vidí na kolejích a na svých školách, potom to nebude mít žádnou ozvěnu.Pokud ale jsou studenti nespokojeni a uměli by si z toho udělat legraci, tak si myslím, že by v tom studenti sami našli smysl.

Jste pamětník nebo znáte nějakého pamětníka? Napište mi :-) endijka@gmail.com

Autor: Lucie Kůsová | pondělí 25.3.2013 13:30 | karma článku: 11.73 | přečteno: 1266x

Další články blogera

Lucie Kůsová

Albertov, Letná a alegorický průvod. Tři podoby 17. listopadu

„Legitimujte se! Vy moc dobře víte, že se dopouštíte trestního jednání. Pojďte se mnou za policií." Byla jsem na shromáždění na podporu prezidenta pět minut a už mě chtěli její účastníci nechat zatknout.

17.11.2016 v 20:08 | Karma článku: 26.11 | Přečteno: 2305 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Martin Mařák

Švehlík, Extempore, Pepa Nos & Zikkurat, Veselí nad Moravou, 1981

Buduj vlast, posílíš mír. Úkoly sedmé pětiletky splníme! Hlásal velkými rudými písmeny nápis nad hezky namalovaným usmívajícím se úderníkem s lopatou, zatímco zděšené babičky se křižovaly při pohledu na tu Sodomu a Gomoru.

24.6.2017 v 16:12 | Karma článku: 5.88 | Přečteno: 208 | Diskuse

Martin Faltýn

Čertoviny? - Budou!

Včera jsem si zahrál v právě natáčené pohádce Zdeňka Trošky s názvem "Čertoviny". Dovolte mi vás trochu provést včerejším filmováním a také vám ukázat exkluzivní detaily, které jen tak neuvidíte.

24.6.2017 v 9:54 | Karma článku: 14.00 | Přečteno: 209 | Diskuse

Karel Sýkora

Dobrý běh křesťanské víry

HledamBoha.cz se snaží srozumitelně prezentovat křesťanství prostřednictvím digitálních médií. Naším snem je, aby každý člověk v České republice měl možnost najít, poznat a sdílet dobrou zprávu o Ježíši.

24.6.2017 v 9:24 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 35 |

Karel Sýkora

Johnny Hates Jazz – Shattered Dreams (Jeruzalém)

Jeruzalém je, co do rozlohy a počtu obyvatel, největší a hlavní město Izraele, kde na území o rozloze 125,1 km2 žije celkem 865 700 obyvatel (údaje z konce roku 2015). Izrael a Palestina považují Jeruzalém za své hlavní město.

24.6.2017 v 6:16 | Karma článku: 5.18 | Přečteno: 82 |

Karel Sýkora

Limes: Nebezpečí na římské hranici

Limes Romanus, fascinující starověký systém opevnění, jenž chránil římské impérium před nájezdy barbarů. Ochranný val, který byl po Velké čínské zdi, největší stavbou vytvořenou lidskou rukou.

23.6.2017 v 10:00 | Karma článku: 9.70 | Přečteno: 330 |
Počet článků 55 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1951

Napůl v Česku, napůl v Kanadě. Doma i v zahraničí se věnuji copywritingu a digitálnímu marketingu, srdce mi ale stále visí v médiích. Studuji Žurnalistiku na FSV UK. Spoluorganizuji Česko je nano a spoluvlastním firmu nanoSPACE. Hory mi přirostly k srdci, ale byla to složitá cesta na podpatcích v 2000 metrech, než jsem si uvědomila, že pořádné horské boty na hikování jsou vlastně fajn. 

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.