Pionýr brání mír, pionýrka brání Mirka

Vzpomíná Karel Kovanda, český diplomat v důchodu, na jedno z hesel pražského Majálesu v roce 1965. To byl ten typ humoru, někdy směšného, někdy hloupého, jenž utvářel atmosféru studentského majálesu, který byl jedním z mála projevů uvolnění šedesátých let před rokem 1968.   

Co si představujete pod slovem majáles?

Když jsem přišel na vysokou školu, jediné, co jsme věděli o majálesu bylo z ozvěn z roku 1956 – to bylo poprvé po dlouhé době, co majáles komunistická strana povolila, a potom byl zase na dlouhou dobu zakázán. Já mám pocit, že pro nás, pro moji generaci, majáles v roce 1965 znamenal studentské uvolnění politické atmosféry, které se projevovalo v naprosto nevázaných heslech, s kterými studenti pochodovali Prahou za bouřlivého potlesku Pražanů.

Jaká je podle vás podstata majálesu?

Podstatou majálesu je studentská recese. Téměř jednoznačně. Studentská recese, studentské veselí a snaha zesměšňovat spojená s kritikou společnosti, vlastně s kritikou čehokoli, co se studentů týká. 

Zaznamenali jste nějaké problémy s komunistickou stranou?

 Komunistická strana samozřejmě nahlížela na majáles s velkou skepsí, a pak velmi pečlivě zkoumala, s jakými hesly studenti přicházeli, jak daleko šli ve své kritice strany a vlády, jestli to bylo únosné. V roce 1965 byla kritika vyostřená, komunistická strana ji jen tak zkousla, ale problémy jsme neměli. S majálesem přiletěla vlaštovka uvolnění. Byl to jeden z mála projevů nespokojenosti před rokem 1968, kdy se společnost dokázala uvolnit, kdy bylo povoleno se uvolnit. A my jsme toho využili, jak jen to šlo.

Máte nějakou silnou vzpomínku na majáles?

Pro mě byl v roce 1965 majáles naprosto nezapomenutelný, protože přijel do Prahy Allen Ginsberg. Strojní fakulta ČVUT chtěla za svého krále Josefa Škvoreckého, ten z nějakého důvodu nemohl, doporučil jim, aby šli za Ginsbergem, který zrovna byl v Praze. Moji přátelé z ČVUT si mě vzali jako tlumočníka, přišli jsme do hotelu, Allen Ginsberg tam ležel v teniskách na pelesti, a pozvali jsme ho, jestli by nechtěl dělat kandidáta na krále majálesu. A Allen Ginsberg nabídku přijal. Kandidáti vystupovali na podiu se svými projevy a ten, kdo dostal největší potlesk, se stal králem majálesu. Allen Ginsberg přišel na podium, vyndal maličké činely a začal zpívat svojí písničku ‘Ajžijáámajáles, ajžijámajáles’ (zpívá Kovanda táhlým tibetským tónem) on byl velký milovník buddhistické kultury. Nic neřekl, ale tím, že to byl Allen Ginsberg, tak to vyhrál. To se nelíbilo komunistické straně, ještě v průběhu odpoledne komunistická strana zařídila, aby byl Ginsberg svržen. A král se stal někdo jiný, ale to už nikoho nezajímalo. Celé to korunoval tím, že v Americe napsal svou dlouhou báseň Král Majálesu.

Mohl byste mi popsat průběh majálesu?

Každá fakulta se na to připravovala separátně. Připravovala se hesla, alegorické vozy a studenti si vyráběli kostýmy. Pak se seřadili a směřovali na výstaviště, a tam pokračoval majáles nejrůznějšími pořady. Heslo, které jsem zmiňoval, bylo z pořadu, kde si studenti dělali srandu z mládežnické organizace, vystupovali s budovatelskými písněmi, už tehdy v šedesátém pátém roce vzbuzovali jen smích. 

Má smysl se vracet k podobě majálesu z roku 1965?

Pokud jsou studenti veskrze spokojeni s tím, co vidí v republice, co vidí na kolejích a na svých školách, potom to nebude mít žádnou ozvěnu.Pokud ale jsou studenti nespokojeni a uměli by si z toho udělat legraci, tak si myslím, že by v tom studenti sami našli smysl. 

Jste pamětník nebo znáte nějakého pamětníka? Napište mi :-) [e-mail]