Čochtan objevuje svou sexualitu

Publikum branického divadla se směje s herci a já přemýšlím, kolik z toho je opravdová improvizace a jaká část je jen hraná. Karel Gult nemůže z Josefa Dvořáka, který ztvárňuje Čochtana už dvacet let, mluvit. Diváci brečí, Gult brečí a já  si říkám, jestli jsem ztratila smysl pro humor, nebo jen nepatřím do skupiny, pro kterou je muzikál určen. 

Příběh by se zdál celkem jednoduchý. Do Štědré Doliny ve státě Missitucky přijede Čech Josef Maršálek (Karel Gult) s jeho dcerou Káčou (Táňa Topinková). Maršálek si sebou přiveze hrnec zlata, který ukradl jihočeskému vodníkovi Čochtanovi. Josef Maršálek doufá, že když zahrabe ukradené zlato, rozmnoží se mu. Pro hrnec si přijede Čochtan, který je zamilovaný do Káči. Káča se ale zamiluje do Woodyho (Milan Duchek), Čecha žijícího v Americe. Káče a jejímu otci začne dělat starosti zdejší senátor Randall (Jiří Veit). Problémů se zbaví pomocí hrnce, který lidem může splnit tři přání. Káča si vezme Woodyho, vodník se stane člověkem a ještě vrátí řeč Woodyho sestře Zuzaně (Renata Krandová). Celý děj je ale upozaděn postavou Čochtana, kterou ztvárňuje Josef Dvořák. 

Ačkoli muzikál trvá dvě a půl hodiny, dvě hodiny jsou vyplněny Dvořákovými sexuálními narážkami a politickými vtipy. A lidé se smějí. Pro mě se celé představení proměnilo v několik vět: “V Čechách se krade.” “Kde mám - já chudý vodník - vzít 30 Kč na lékaře.”  “Jsem teenager ovládán svým dospívajícím tělem.”

Připadám si jako na základní škole, když kluci zjistili, že se jim líbí holky a žasnu nad tím, jak se obecenstvo dokáže ještě na konci představení smát vtipům typu “Něco na mně roste”. Pochopila bych to, kdyby byl sál plný náctiletých, ale vzhledem k tomu, že věkový průměr převyšoval nejméně dva krát můj věk, začínala jsem se cítit trochu nervózně.

Asi jsem politikou zdegenerovaný člověk, ale nadávání na poplatky u lékaře mě iritovaly úplně stejně jako protesty proti vládě 17. listopadu a bouřlivý potlesk obecenstva, po každém protivládním vtipu, mě zarážel ještě víc než Landův projev na Slavíkovi. 

Celý dojem nezachránila ani Táňa Topinková, která zpívala opravdu krásně, ani roztomilost němé Zuzany. 

“Většinu toho říká Pepík vždycky,” prozrazuje po představení Topinková. “Ale někdy tam přihodí ještě něco nového.” 

A tak se z původního amerického muzikálu Divotvorný hrnec od Burtona Lana, který u nás jako svoje poslední společné představení uvedl Voskovec s Werichem v roce 1948, stalo představení o vodníkovi, respektive o Josefu Dvořákovi, jenž objevil svou sexualitu a dopřává publiku společností žádanou denní dávku vtipu o zkaženosti politiky.