Žezlo a Žofie

7. 06. 2011 16:04:35
Práce o Františkovi Ferdinandovi d ́Este, jiné možnosti, kam jsme se mohli ubírat, kdyby nebylo Sarajeva

Žezlo a Žofie

František Ferdinand Karel Ludvík Josef Maria arcivévoda Rakouský -Este

(18.12 1863 - 28.6 1914)

Rodina

František Ferdinand se narodil dne 18. prosince 1863 ve Štýrském Hradci v rozlehlém domě číslo 18 na Sackstrasse arcivévodu Karlu Ludvíkovi, bratrovi císaře Františka Josefa I., a jeho mladé ženě Marii Annunziatě, dceři neapolsko-sicilského krále Ferdinanda II.(zvaný "Re Bomba"). Marie Annunziata měla od narození špatné zdraví a zemřela roku 1871.

O dva roky později si Karel Ludvík vzal Marii Terezii (24.8 1855 - 12. 2. 1944), princeznu Portugalskou. Krásnou a chytrou dívku, sotva osmnáctiletou dceru portugalského krále Miguela, které se dvořil, jak je známo, i následník trůnu Rudolf. Milovaly ji všechny její nevlastní děti a ona jim dávala stejně lásky jako později svým vlastním. S Františkem Ferdinandem měli celý život hluboký vztah a František ji bezmezně věřil a miloval, svěřoval se jí se vším, co ho tížilo a ona ho za to podporovala i ve chvílích, kdy se k němu všichni obrátili zády.

Jeho otec, Karel Ludvík, se narodil 30. července 1833 ve Vídni. Nikdy neměl žádné velké politické ambice. Stejně jako všichni arcivévodové z rodu habsburského, i on musel absolvovat vojenskou službu, ale narozdíl od jeho syna k tomu nijak netíhnul. Raději měl kulturu. "Rád v zastoupení císaře reprezentoval trůn při otevírání škol, mostů, nádraží, muzeí, expozic Světové výstavy ve Vídní 1873 a při Jubilejní výstavě v Praze 1891, čímž si časem vysloužil přezdívku ,,výstavní arcivévoda", ,,Ausstellungserzherzog""[1] Po tragické smrti korunního prince Rudolfa (Mayerling 1889) byl legitimním prvním nástupcem na trůn. Jako jediný z císařových bratrů byl pokračovatelem hlavní rodové línie. V březnu 1896 Karel Ludvík při své cestě v Palestině doplatil na podivný projev své nábožnosti: napil se vody posvátného Jordánu a přivodil si vážnou infekci tyfu, na který za dva měsíce po návratu zemřel.

Vzdělání

Vzdělání Františka Ferdinand D ́Este vedl hrabě Degenfeld-Schömburg. Učil se náboženství, dějepis, latinu, němčinu, češtinu, maďarštinu, francouzštinu, jízdu na koni, tanec, šerm a plavání.

Stejně jako jeho otec, Karel Ludvík, dospěl František Ferdinand do velice nábožensky založeného člověka, a to hlavně díky jeho učiteli náboženství. knězi Gottfriedu Marschallovi, jenž se stal jeho důvěrníkem. Jejich vztah ztroskotal na přelomu století. Gottfried Marschall nesouhlasil s jeho svatbou s Žofií Chotkovou a František Ferdinand D ́Este mu to nikdy neodpustil.

František Ferdinand, když se v dospělosti vyjadřoval o svém vzdělání, říkal, že jediný, kdo ho něco užitečného naučil, byl Max Wladimir Beck, který ho vyučoval právu a seznamoval ho s chodem vojska a císařství. Ačkoliv se vyučoval spoustě jazyků a složil z nich závěrečné zkoušky (předpokládá se, že mu učitelé dosti pomáhali), je známo, že s každým mluvil jen německy, ať to byl Čech nebo Maďar, obzvláště v armádě. To ovšem nemůžeme přičítat jen jeho neznalosti jazyků, František Ferdinand byl především přesvědčen, že armádu by měl sjednocovat jednotný jazyk - němčina.

Charakter

František Ferdinand nebyl příliš populární. Dalo by se spíše tvrdit, že byl velice nepopulární.

Zcela postrádal sociální cítění a zcela zahleděný do sebe (například kolem Konopiště nechal vystěhovat vesnici, aby měl klid; měl kolem něj ostnaté dráty a na všech cestách ke Konopišti byli nápisy:"vstup zakázán" a navíc se neobtěžoval nápisy překládat do češtiny, i když Konopiště leží téměř uprostřed Čech). Při střetech se choval vznětlivě a rozhodně nešetřil ostrými slovy. Měl vypjatou potřebu sebeuplatnění a vášnivý temperament, hodně nadával a vyhrožoval násilím, ale nikdy ho nepoužíval.

Na druhou stranu byl skvělým manželem, otcem a přítelem lidem, kteří mu byli oddaní. "Franci, ve sdílení emocí vždy tak rezervovaný a se k Marii Terezii (nevlastní matce) natrvalo upnul natolik, že ji v korespondenci i v dospělosti vždy oslovoval "Milá maminko""[2]

Poslední přednosta vojenské kanceláře následníka trůnu plukovník Dr.Karel Bardolff v letech 1912 - 1914 popsal Jeho Výsost takto: ,,Jeho zevnějšek byl zevnějškem pečlivě pěstěného, dobře stavěného muže. Byl vysoký, maličko při těle, měl plný obličej, světlé, ocelově modré, výmluvné oči. Hnědé, nepříliš husté vlasy nosil vysoko načesané, hnědý knír byl přiměřeně dlouhý. Jeho hlas zněl příjemně, plně a jasně." V další charakteristice Bardolff zdůrazňuje Františkovo rychlé chápání, schopnost proniknout k podstatě věci, činorodost, ovšem spíše nárazovou, vypjatou potřebu sebeuplatnění, vášnivý temperament, jenž ho přiváděl do častých incidentů a také mimořádnou strnulost, s níž trval na svých názorech.[3] Dále „Podle mých zkušeností častěji hrubě nadával a hrozil násilím, než je fakticky používal."[4]

"Arcivévoda je velkorysý, nikdy se neutápí v detailech a po dvou slovech ví, o co se jedná. Referovat mu je v důsledku toho, jak skvěle chápe, požitkem..." [5]plukovník Alexander Brosch Edler von Aarenau

"Nemohu popřít, že následník trůnu na mne udělal fascinující dojem. Vysoký a statně urostlý, trochu se sklonem k otylosti, v těsně přiléhavé rakouské generálské uniformě, nápadný majestátní zjev. Dozadu česané vlasy, široké energické čelo s odkrytou vzdorovitou příčnou vráskou u kořene nosu, podivuhodně vodověmodré oči..." [6]Hrabě Leopold Berchtold z Uherčic (*1863 - †1943), rakousko-uherský ministr zahraničí v letech 1912-1915.

"Arcivévoda byl stejně vřelý v nenávisti jako v lásce...dovedl jen buď mít rád, nebo nenávidět a bohužel, počet těch, kteří patřili do druhé kategorie, byl podstatně vyšší. Arcivévoda uměl nenávidět, nezapomínal snadno a běda těm, které svou nenávistí pronásledoval. Na druhé straně měl i nesmírně vřelý kout svého srdce, což ovšem vědělo jen málo lidí. Byl ideálním manželem, nejlepším otcem a věrným přítelem svých přátel. Měl jsem s ním četné scény, ale nějaký trvalý rozkol nehrozil. Jednou mi na Konopišti večer ztropil výstup, neboť jsem si dovolil jemu, arcivévodovi, se protivit. Vyčítal mi, že jeho přátelství oplácím zradou. Přerušil jsem ten rozhovor, vysvětlil jsem mu, že říká takové věci, že s ním není možná rozumná řeč. Rozešli jsme se, aniž jsme si popřáli dobré noci. Časně ráno přišel do mého pokoje a požádal mne, abych zapomenul, co včera říkal, že to tak nemyslel...“ Hrabě Ottokar Czernin (*1872 - †1932), rak.-uh. diplomat, rak.-uh. ministr zahraničí v letech 1916-1918.

"Každý, kdo měl možnost arcivévodu pozorovat, musí přiznat, že to byla významná osobnost, která by mocně vynikala v jakémkoliv prostředí, i kdyby se nejednalo o čekatele koruny. Intelekt a vůle následníka trůnu byly vysoce nadprůměrné. Následník trůnu byl naplněn a nesen svým posláním. Žila v něm železná vůle pozvednout Rakousko-Uhersko v každém směru, přetvořit je ve skutečnou velmoc. V tomto ohledu se mu nemohl ani zdaleka rovnat některý jiný člen dynastie..."[7] Baron Moritz Auffenberg-Komarow (*1852 - †1928), rakousko-uherský generál pěchoty, 1911-12 c. a k. ministr války.

"Celkový dojem, který jsem měl z předurčeného dědice trůnu, byl, že pokud jde o sílu vůle a rozumu, není obyčejným člověkem..." [8]Bernhard von Bülow (*1849 - †1929), německý říšský kancléř 1900-1909.

"Este"

Ve Vídni zemřel modenský vévoda František V., arcivévoda rakouský z Este, ačkoliv v Modeně již nevládl, byl velmi bohatý a neměl žádné potomky. Závěť zněla, že nechá své jméno a majetek, co nejvýše postavenému Habsburkovi, který přijme jméno Este a zaváže se o opětovné dobytí vlády v Modeně. Syn Františka Josefa I., korunní princ Rudolf, nepřicházel v úvahu, proto připadal na Františka Ferdinanda. Karel Ludvík, otec Františka Ferdinanda, ještě musel za svého nezletilého syna svést právní zápas o platnosti závětě a poté se jedenáctiletý František stává jedním z nejbohatších Habsburků.

Armáda

Celý život zůstává vojákem, armádě patřila jeho loajalita, láska, v armádu věřil, že obrodí habsburskou monarchii.

23.4 1878 (14let) císař jmenuje svého synovce poručíkem 32. pěšího pluku. Malý František je nadšený, uniformu již v životě neodkládá.

Dlouho slouží v Čechách a potom v Maďarsku (kde začne jeho nenávist k Uhrám: Náčelníkovi generálního štábu Beckovi napsal : ,,Jakmile jsem byl jmenován velitelem, spěchal jsem do Šoproně. V důstojnickém sboru se při kamarádském styku mluvilo, například v kasinu, i přede mnou maďarsky, v celém pluku nebylo slyšet jediné slovo nenáviděné němčiny.")[9]. Ze začátku je mu vytýkáno, že svou službu nebere vážně a účastní se výtržností spolu s Rudolfem výtržností a nočních tahů(nejdříve jsou velcí přátelé, později se kvůli politickým názorům rozejdou), po jejich rozchodu se František brzy zklidní. Po uznání jeho následovnictví mu František Josef předává velení nad celou armádou.

Vztah k Maďarsku

František Ferdinand se poprvé setkal ve větší míře s Maďary až roku 1890, kdy byl převelen jako plukovník a velitel husarského pluku do Šoprone(Ödenburg) v Uhrách. Je pro něj neslýchané, že ve službě se všichni dorozumívají Maďarsky. Snaží se s tím bojovat, ale marně. Maďaři ho ignorují, jakýkoliv trest nastaví. František Ferdinand, je přesvědčen, že pro jednotu armády je třeba jednota jazyka. Po této zkušenosti je k Maďarům až do své smrti nevraživý a rakousko-uherské vyrovnání bere jako největší pohromu, která se Rakousku přihodila a vidí v ní její zkázu.

Arcivévoda se poprvé střetl s maďarským nacionalismem. Od tohoto okamžiku až do konce svého života jej František Ferdinand považoval za úhlavního nepřítele říše, armády i svého nepřítele osobního. [10]

Maďaři se báli nástupu Františka Ferdinanda na trůn, protože věděli, že první o co se bude snažit, bude zrušení jejich vlivu. František podporoval utiskované slovanské národy (Slováky, Rumuny, Chorvaty) a jeden z jeho "ponástupním" plánu obsahoval zavedení všeobecné hlasovací právo pro uherský lid, aby snížil vliv Maďarů (v Uhersku měli právo volit jen Maďaři).

Nenávist k Maďarům vzrůstá, když maďarský list nepokrytě projevuje radost nad nemocí Ferdinanda (1895-8). Ferdinand posílá rozhořčený dopis císaři

,,Vaše Veličenstvo! Dovoluji si Vašemu Veličenstvu poslat a dát na vědomí číslo Magyar Hirlap se zcela infámním článkem o mé osobě. Jsem již zvyklý být z této strany napadán,protože ti lidé velmi dobře vědí, co si o nich myslím. Že nejsem v Uhrách oblíben, to vím a jsem na to v jistém smyslu pyšný, protože nepožaduji úctu takového národa. Že ale v zemi, která ještě náleží k monarchii, může být něco takové napsáno, takové infámní sprosťáctví, kde z každé řádky prosvítá nespoutaná radost z mého onemocnění a z mé pravděpodobné smrti, bych byl nepokládal za možné." [11]

Lovecká vášeň

Lovecká vášeň jej provázela celý život. Lov připomínal spíše jatka. Na jednom honu bylo vypuštěno například na několik tisíc koroptví a ty jednoduše odstřeloval. Za jeden lov zabil 1000-3000 zvířat. Celkem jich skolil asi na 300 000. Ve svých denících z cesty kolem světa, kde si poctivě naprosto vše zapisoval, zaznamenal, že střílel i mnohé ohrožené druhy.Část jeho sbírky se nachází na Konopišti. Do jeho seznamu skolených zvířat patří například: pelikáni, sloni, klokani, pštrosi, medvídci koala, ptakopysci, létající ryby a další.

Spousta lidí ho označuje za chladnokrevného zabijáka, který se vyžíval ve vraždění zvířat, ale nelze to tak brát, protože lovy v té době byli velice populární. Uspořádání lovu stálo spoustu peněz a tímto způsobem se šlechticové nejen bavili, ale ukazovali své bohatství.

František Ferdinand byl spíše posedlý sběratel. Sbíral vše a v ohromném množství, stejně tak i zvířecí trofeje. Ze své cesty kolem zeměkoule 1892 - 1893 si František Ferdinand přivezl mnoho vycpaných zvířat, trofejí, zbraní, přírodnin a 2.000 fotografií. Řadu exponátů můžete vidět i dnes v muzeu Františka Ferdinanda na zámku Arstetten v Dolním Rakousku.[12]

Cesta kolem světa 1892-1893

František Ferdinand už od útlého věku rád cestoval. Navštívil spoust míst v Evropě a v roce 1892 v něm uzrál cíl cesty kolem světa. Na to ovšem potřeboval svolení Františka Josefa I., který ho bohužel neměl příliš v lásce a nedovolil mu to. Ovšem bylo známé, že existuje osoba, která ho dovede přesvědčit, a to byla žena Františka Josefa, císařovna Alžběta, zvaná Sissi. Nevlastní matka Ferdinanda, Marie Terezie, zajistila, aby se přimluvila u svého manžela a císař povolil.

14. prosince 1892 odplouval z Terstu chráněných křižník Alžběta.

František Ferdinand ve 14 měsících urazil 70 000km. Každý den zaznamenával do svého deníku. Císařovna Alžběta proplula podél dalmatského pobřeží a dále zamířila k Suezskému kanálu. Do svého deníku si zapsal: “Je velmi potěšující, když vidíme, jak příslušníci nejrůznějších národností a zemí jsou kamarádsky spojeni. Němci z Dolního a Horního Rakouska, z Vídně, Slované z Čech, Přímoří a z Dalmácie, Italové a Maďaři smíšení v pestré směsi. Nehledě na národnost cítí se každý jednotlivec tohoto mužstva sjednocen ve služebním svazku pod jedinou, slavnou vlajkou."[13]

Císařovna Alžběta plula do britského přístavu Aden. Pak přeplula Arabské moře a zakotvila v Colombu (Cejlon). Z Cejlonu putovala do Bombaje. Ferdinand zde opustil Císařovnu Alžbětu a 3 měsíce cestoval po Indii. Z deníku: ,,Angličané se mohou v Indii pochlubit vskutku velkolepým výkonem - státnické umění a koloniální politika slavily triumf. Součinnost zbraní, peněz a diplomatického umění, které našlo příznivou půdu v žárlivosti a nesvornosti domorodých knížat."[14]

Cestování po Indii ukončil v Kalkatě, kde se vrátil na palubu Císařovny Alžběty. Putoval dále přes Singapur, Jávu, Austrálii, Novou Kaledonii, Šalomounovy ostrovy, Novou Guineu, nazpět k Singapuru, odtud směrem k čínským břehům (Hongkong, Kanton Macao) a do přístavu v Japonsku.

Dne 2.8.1892 zakotvila císařovna Alžběta v Nagasaki. V Japonsku putování na této lodi končí. František Ferdinand se svým doprovodem vstupuje na palubu kanadské lodi Indická císařovna, s kterou připluje na americký kontinent. Na této lodi se Ferdinandovi nelíbí, protože už cestuje jen jako obyčejný cestující, zatímco posádku císařovny Alžběty si nemůže ve svých denících vynachválit, zde se mu nelíbí.

Kritika graduje v zápiscích o Kanadě a USA, kdy nešetří ostrými výrazy ,,tanec kolem zlatého telete v podobě dolaru"nelíbí se mu celý americký životní styl: při kterém jde jen o výdělek, o rychlé získání peněz. Co nenese výnos, veřejná zařízení apod., většinou odpadá, všechno spěchá za obchody, nejsou vidět žádné veselé obličeje, přátelé se míjejí, aniž by se srdečně pozdravili, protože by to pro ně znamenalo ztrátu času."[15]

Co se mu opravdu nelíbilo, byla americká svoboda tisku, kdy se k němu přihnalo v Omaze tucet reportéru, a chtělo s ním interwiev.

Nakonec francouzský parník Bretagne dorazil s Františkem Ferdinandem do přístavu Le Havre a ten poté už jel vlakem. Udělal si krátkou zastívku v Paříži a Stuttgartu. Na závěr jeho cesty se setkal s jeho rodiči a sourozenci v St.Pölten a odjížděl zpět do,,starého, věčně mladého císařského města"[16]

Nemoc

František Ferdinand roku 1895 vážně onemocněl tuberkulózou (v té době poloviční rozsudek smrti). Doktoři, dr. Eisenmenger a profesor Schrötter, museli být velice vynalézavý, rotože Ferdinand nevydržel být chvilku v klidu a svoje okolí, především Maďary, podezíral ze spiknutí. Léčka nejdřve probíhala na Istrii a v Jižních Tyrolech. Aby udržel Ferdinanda v klidu, vymysleli jeden z nejvynalézavějších zbraní proti neposednému paranoidnímu Ferdinandovi, plavbu po egyptské řece, Nilu.

Ačkoliv je v roce 1898 zcela vyléčen, jeho nemoc trvale ovlivnila jeho psychiku. Nastali změny v podobě náladovosti, podrážděnosti, vznětlivosti a do konce života se nezbavil pokašlávání a musel si dávat pozor na nachlazení a vyhýbat se větší námaze. Také výrazně ztloustl.

Cesta k trůnu

Ferdinand Maxmilián

Max byl bratrem rakouského císaře Františka Josefa a místokrále v Itálii, kde postupně sílilo hnutí za sjednocení země. Byl vášnivým mořeplavcem a znalcem flóry. Napoleon III. za ním roku 1863 vyslalo delegaci, jestli se nechce stát císařem v Mexiku. Max chtěl znát odezvu mexického lidu, potvrzení, že chtějí, aby tam vládnul:"Přišla druhá delegace a ta mi donesla důkazy, že lid Mexika chce, abych se stal jeho císařem. Když evropské mocnosti m radili, že nemohu jednat jinak, uposlechl jsem volání,"popisoval dojatě...[17]

Když přijal nabídku, že se stane císařem, byl donucen Františkem Josefem vzdát se nároku na trůn (dopis od Františka Josefa) : "protože Lásky Vaše podle mně učiněného sdělení zamýšlejí přijmout nabízený vám mexický trůn a tamtéž s pomocí Boží založit císařství, vidím se nucen, jako hlava panovnického domu.....mohu udělit svůj souhlas jen pod podmínkou, že Lásky Vaše předtím vystaví a slavnostně stvrdí přiložený opis renunciační listiny, týkající se Vašich nároků na nástupnictví trůnu v Rakousko pro Vaši osobu a pro Vaše potomky"[18] S tím, že kdyby to v Mexiku nevyšlo vrátili by se mu všechny práva zase zpátky.

Bohužel v Mexiku to opravdu nevyšlo, ale ani Max se nevrátil. V polovině roku 1865 se od mexického císaře začalo odvracet válečné štěstí. Juarézovi republikánské oddíly sílily a do jejich řad přicházeli vojáci z císařské armády. Ve snaze zarazit další odpor republikánů, vydal dekret, kterým prohlašoval republikánské vojáky za bandity a zločince a měli se bezostyšně zabíjet. Tím se podepsal rozsudek smrti.

15.5 je Max zajat, 13.6 je s ním veden proces a 19.6 je pěti kulkami usmrcen, přes protest významných evropských osobností. Po zlepšení Rakousko-Uherských vztahů je na místě vraždy vystavěna kaplička s jeho fotografií.

Rudolf

Rudolf byl jediným synem císařovny Sissi a Františka Josefa I. Nejspíše zdědil z matčiny strany Wittelsbašské geny šílenství, které se projevovali sklonami k depresím. Rudolf byl velkým sukničkářem, miloval všechny ženy, kromě své manželky, Stefanie Belgické. Celý život byl samý skandál.

Jeho Choť zažívala trapné chvíle, když Rudolf nedorazil na slavnostní ples Poláků žijících ve Vídni:"V poslední chvíli se korunní princ zpěčoval tam jíti; musila jsem se slavnosti úcastniti sama se svým dvořanstvem. Všichni páni byli v polském kroji, nejkrásnější dvojice byly vybrány, aby zatančily velkou mazurku...."[19] První změnu v princovo chování zaznamenala také princezna Stefanie: "Když jsem se vrátila z jihu, byla mi opět nápadná změna s korunním princem - tentokrát hroznější než kdy jindy. Zřídkakdy býval střízliv; teprve za ranního šera se vracel do Hradu. V jeho spolčenosti bylo vídati nejpochybnější živly. Jeho neklid a nervóznost se ještě více vystupňovali. Pronášel hrozivé a strašné řeči, s krutým cynismem si pohrával s revolverem, jejž nosil stále u sebe. Sotva jsem se již odvažovala být s ním sama v pokoji Ale vynakládajíc veškerou duševní sílu, snažila jsem se ještě stále zatajiti navenek zhroucení našeho manželství"[20] Také na změnu korunního prince upozornila císaře i císařovnu. Nikdo ji ale neposlouchal.

První přesvědčoval svou milenku, prostitutku Mizzi Casparovou, aby se spolu s ním vydala na onen svět. Přesvědčil až osmnáctiletou Mary Vetserovou. Mary byl překrásné mladé děvče měla: "rozkošnou postavičku, něco tak sladkého jako její tělo si lze těžko představit. Její pleť měla snědý nádech, měla báječné svěží tvářičky, mandlové oči a černé vlasy. Člověk pociťoval radost, kdy se mohl na ni jen dívat."[21] O Mary stálo spoustu vznešených mužů, například ji navrhl svaz Miguel Braganza, člen portugalské vládnoucí rodiny, ale Mary v okamžiku, kdy spatřila Rudolfa, se do něj bláznivě zamilovala. Rufolf jí dokonce radil, ať si vezme portugalského prince, že oni nemohou býti nikdy svoji, ale Mary se raději rozhodla, že si vezme spolu s Rudolfem život.

Jeho sebevraždě předcházela hádka s Františkem Josefem, kvůli rozdílným politickým názorům. Lokaj slyšel jejich hádku, při níž František Josef křičel na Rudolfa:"Ty, ty si nezasloužíš být mým nástupcem!"[22]

30. ledna 1889 byly nalezeny dvě mrtvá těla na zámku v Mayerlingu. Byla to Mary Vetserová s Rudolfem. Rudolf nejdříve zastřelil ji a potom sebe.

Karel Ludvík

Karel Ludvík byl otcem Františka Ferdinanda a po roce 1889 právoplatným následníkem trůnu Františka Josefa. Nikdo ovšem nepředpokládal, že by se stal císařem a neoficiálně se všude mluvilo jen o Ferdinandovi. Proto František Ferdinand čekal, že František Josef si ho v nejbližší době zavolá, aby probrali jeho následnictví. To se však nestane. Oficiálního uznání následnictví se ani nedočká okamžitě po smrti otce, protože zrovna bojuje s tuberkulózou. Až po zlepšení jeho stavu potvrzuje jeho právo na následnictví (1897).

Morganatická svatba

S Žofii Chotkovou se Ferdinand pravděpodobně poznal již před svou nemocí a během jí si dlouhou dopisovali. Chotkové s Vojnína patřili ke staré české šlechte jenže nepatřili k panovnickým vládnoucím rodům, tudíž František Josef nechtěl povolit k jejich svatbě. František mu poslal počátkem ledna 1900 osobní dopis o císařův souhlasit ke svatbě :"Manželství s s hraběnkou je jediným prostředkem, abych se stal tím, čím chci a musím být: mužem věrným svému poslání, štastným mužem.. jinou svatbu uzavřít nemohu a nikdy neuzavřu, neboť se mi příčí a nemohl bych bez lásky spojit s jinou, učinit ji i mně nešťastnými, zatímco mé srdce náleží hraběnce a bude ji náležet věčně..."[23] František Josef povolil, ale jen pod podmínkou, že Žofie nikdy nebude nosit titul císařovny a potomci z tohoto nerovného sňatku nebudou mít následnické právo. Sepsání smlouvy sepsal jeden největších nepřátel Františka Ferdinanda hrabě Goluchoski

"Prohlašuji, že jest naším a dobře uváženým rozhodnutím pojmouti za choť Žofii Marii Josefu Albínu Chotkovou z Chotkova a Vojnína... Nežli však překročme k uzavření našeho sňatku, uznáváme a závazně přísaháme, že náš sňatek s hraběnkou Žofií Chotkovou není rovného rodu, nýbr sňatkem morganatickým, za krerý považovati se má i pro veškeré řasy..."[24]

Dvůr jejich vztah odsoudil, rozhádal se se spousty jeho důvěrníky jediný, kdo ho v tom podržel byla jeho nevlastní matka, Marie Terezie, František Janáček, Wladimir Beck a Paul Nikitsch-Boulles. Všichni ho varovali, že bude jejich vztah nešťastný, do společnosti nebudou přijímáni jako rovnocenní a Žofie bude trpět ponížením.

Měli pravdu, Žofie trpěla, že nesměla na ples vejít se svým manželem a většinou musela vcházet až jako poslední, zatímco on vcházel první, nebo v divadle nemohli spolu sedět v císařském loži a nesměli jezdit císařským kočárem. Ale v tom, že bude jejich manželství nešťastné, v tom se zmýlili.

I po letech ji František Ferdinand oddaně miloval:"Nejchytřejší, co jsem kdy v životě udělal, byla moje svatba s Žofinkou; je pro mě vším, ženou, rádkyní, lékařem, kamarádem, jedním slovem, celé moje štestí," svěřoval se Marii Terezii.[25]

Politika

Ačkoliv František Ferdinand miloval armádu, tak byl proti válce. Přestože si na místo generální velitele hlavního štábu zvolil Conrada von Hötzendorfa, který viděl od roku 1906 jedinou překážku ve Ferdinandovi na zaútočení na Srbsko. Po smrti Ferdinanda byl hlavním iniciátorem vyvolání války. Nikdo mu už nestál v cestě. Ferdinandovi bylo jasné, že pokud vyvolá válku, Rakouskou-Uhersko se rozpadne.

Měl připravené dva hlavní cesty a to vytvoření federativního státu Velké Rakousko, v kterém se inspiroval v USA a v knize Rumuna Aurela Popoviciho-Spojené státy Velkého Rakouska".

Druhá cesta byl trialismus. Vytvořilo by se Velké Chorvatsko, aby zmenšilo moc Maďarska, Dualismus je největším neštěstím, dominantní postavení Uher, popřípadě hrstky Maďarů, je zcela neoprávněné a škodlivé pro mocenské postavení monarchie. Já, jako následník trůnu, mohu být, vzhledem k císařově věku, kdykoliv povolán na trůn a bude mě čekat nezáviděníhodná úloha vládnout této říši. Mám tedy povinnost se zabývat tím, co musí být učiněno, aby byly změněny a nově pevně vybudovány státoprávní základy monarchie. Přemýšlel jsem o tom v mnoha bezesných nocích a stále znovu jsem dospíval k přesvědčení, že musí být důkladně změněny vztahy k Uhrám. Je proto nutné odstranění dualismu a návrat k jednotné společné monarchii." [26]

Sarajevo

Atentát na Františka Ferdinanda d'Este, arcivévodu a následníka rakousko-uherského trůnu, byl spáchán 28. června 1914 v Sarajevu, hlavním městě Bosny a Hercegoviny. Během vojenské přehlídky byl arcivévoda František Ferdinand napaden skupinou šesti atentátníků, jejichž vůdcem byl Danilo Ilić.

Úspěch atentátu spočíval v souhře náhod a podcenění zabezpečení průjezdu Ferdinanda s chotí. Nebyli povoláni vojáci z manévrů, a ti, kteří hlídkovali mezi sebou, měli obrovský odstup - 120 metrů.

Cesta kudy Ferdinand pojede, byla vytištěná v novinách a jeden z atentátníků se dokonce vesele bavil se sarajevskými policejními agenty a zjišťoval, jaká opatření chystá sarajevská policie.

Nejdříve byl na průvod hozen granát, který zabil řidiče jiného vozu, než v kterém jel František Ferdinand. Spěšně po útoku ujížděli na radnici, kde následoval uvítací proslov starosty města, který nic nevěděl o atentátu. Když to zjistil, rozhodovali se, kudy pojedou a jestli budou pokračovat v průvodu. Nakonec se rozhodli, že budou pokračovat všichni stejně a na jednom rohu zabočí jinam.

Právě osudné bylo odbočení, v kterém došlo ke zpomalení vozu a odkrytí Ferdinanda s chotí. Gavrilo Princip pálí dvě rány na slepo a ty smrtelně raní Žofii i Františka Ferdinanda.

Pohřeb

Františku Ferdinandovi se ani při pohřbu nedostavilo uznání. Vysoké šlechtě bylo zakázáno zúčastnit se pohřbu morganatického páru, malý průvod ještě chytla hrozivá bouřka, takže musel být přerušen a Žofie nesměla být, ani přes poslední vůli Františka Ferdinanda, pohřbena jako rovná. Musela mít hrob o pár centimetrů níž a byla pohřbena jasně tak, aby bylo vidno, že je "pouze" hraběnka.

Atentát v Sarajevu znamenal počátek války, Conrad von Hötzendorf se toho s radostí ujal. Do války, která se proměnila na světovou, zatáhlo Rakousko-Uhersko 9 000 000 vojáků - 1 100 000 se jich nevrátilo. František Josef I. se konce války nedožil, zemřel v listopadu 1916. Nepřežilo ani Rakousko-Uhersko, které se v říjnu 1918 rozpadlo. Osud trůnu habsburského se naplnil.[27]

František Ferdinand d ́Este byl pro lidstvo možností, kam se mohlo ubírat, teď už se můžeme tak akorát ptát "Co kdyby"


[1] František Ferdinand d ́Este : následník trůnu. Litomyšl : Paseka, 2000. 326 s.

[2] František Ferdinand d ́Este : následník trůnu. Litomyšl : Paseka, 2000. 326 s.

[3] tamtéž

[4] tamtéž

[5] František Ferdinand d ́Este : následník trůnu. Litomyšl : Paseka, 2000. 326 s.

[6] tamtéž

[7] tamtéž

[8] tamtéž

[9] http://www.franzferdinand.cz/cz/Frantisek-Ferdinand/II./

[10] http://www.franzferdinand.cz/cz/Frantisek-Ferdinand/II./

[11] http://www.franzferdinand.cz/cz/Frantisek-Ferdinand-III.

[12] http://www.franzferdinand.cz/cz/Frantisek-Ferdinand-III.

[13] http://www.franzferdinand.cz/cz/Frantisek-Ferdinand-III.

[14] http://www.franzferdinand.cz/cz/Frantisek-Ferdinand-III.

[15] http://www.franzferdinand.cz/cz/Frantisek-Ferdinand-III.

[16] http://www.franzferdinand.cz/cz/Frantisek-Ferdinand-III.

[17] MARTÍNEK, Miloslav. Krvavá cesta k Sarajevu. první. Praha : Pražská vydavatelská společnost, 2009. 150 s.

[18] MARTÍNEK, Miloslav. Krvavá cesta k Sarajevu. první. Praha : Pražská vydavatelská společnost, 2009. 150 s.

[19] MARTÍNEK, Miloslav. Krvavá cesta k Sarajevu. první. Praha : Pražská vydavatelská společnost, 2009. 150 s.

[20] MARTÍNEK, Miloslav. Krvavá cesta k Sarajevu. první. Praha : Pražská vydavatelská společnost, 2009. 150 s.

[21] MARTÍNEK, Miloslav. Krvavá cesta k Sarajevu. první. Praha : Pražská vydavatelská společnost, 2009. 150 s.

[22] MARTÍNEK, Miloslav. Krvavá cesta k Sarajevu. první. Praha : Pražská vydavatelská společnost, 2009. 150 s.

[23] MARTÍNEK, Miloslav. Krvavá cesta k Sarajevu. první. Praha : Pražská vydavatelská společnost, 2009. 150 s.

[24] MARTÍNEK, Miloslav. Krvavá cesta k Sarajevu. první. Praha : Pražská vydavatelská společnost, 2009. 150 s.

[25] MARTÍNEK, Miloslav. Krvavá cesta k Sarajevu. první. Praha : Pražská vydavatelská společnost, 2009. 150 s.

[26] František Ferdinand d ́Este : následník trůnu. Litomyšl : Paseka, 2000. 326 s.

[27] MARTÍNEK, Miloslav. Krvavá cesta k Sarajevu. první. Praha : Pražská vydavatelská společnost, 2009. 150 s.

Autor: Lucie Kůsová | úterý 7.6.2011 16:04 | karma článku: 9.12 | přečteno: 1386x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Kultura

Dita Jarošová

Uchazečky konkurzu na ředitelku /povídka/

Všechny tři postupně hledaly kongresovou místnost, až skoro bez toho "s", dveře měla čísla, která však v pozvánce nestála. A tak trochu zoufale korzují po chodbách bez informačních cedulí odchytávají všemožné i domnělé úředníky .

28.3.2024 v 9:45 | Karma článku: 8.79 | Přečteno: 261 | Diskuse

Dita Jarošová

Burešův Maelström ?

Všichni máme v paměti telefonní aplikaci Bez Andreje. Funguje dosud? Kupujete anebo využili jste ji někdy v minulosti? Už její pouhý výskyt nám v podstatě oznamuje, že bude přetěžké vyhnout se výrobkům právě z této stáje...

27.3.2024 v 9:50 | Karma článku: 11.60 | Přečteno: 314 | Diskuse

Richard Mandelík

Jeden podařený slavnostní koncert k roku české hudby

Koncert až na dvě zajímavé výjimky vokální a celý věnovaný památce české skladatelky Slávy Vorlové (1894—1973)), tudíž dnes užito jen její hudby a občas i textů.

25.3.2024 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 47 | Diskuse

Ladislav Kolačkovský

Rytíři Sacher-Masochové v Praze, c. a k. úředníci a milostné vášně

Na Olšanských hřbitovech je hrobka rytířů Krticzků von Jaden. A tam odpočívá i vlastní sestra slavného Sachera-Masocha, díky němuž vzniklo slovo masochismus. Barbara von Sacher. O rodu rytířů Sacher-Masoch a Krticzků.

24.3.2024 v 19:47 | Karma článku: 18.10 | Přečteno: 381 | Diskuse

Pavel Král

Spravedlnost

Po přečtení tohoto příběhu bych mohl jen poznamenat, že spravedlnost je v Božích rukou. A tím by bylo celé téma vyčerpáno. Ale já bych rád spolu s vámi uvažoval o potřebě spravedlnosti v širších souvislostech. A k tomu bych rád...

24.3.2024 v 13:00 | Karma článku: 4.43 | Přečteno: 117 | Diskuse
Počet článků 54 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2149

Napůl v Česku, napůl v Kanadě. Doma i v zahraničí se věnuji copywritingu a digitálnímu marketingu, srdce mi ale stále visí v médiích. Studuji Žurnalistiku na FSV UK. Spoluorganizuji Česko je nano a spoluvlastním firmu nanoSPACE. Hory mi přirostly k srdci, ale byla to složitá cesta na podpatcích v 2000 metrech, než jsem si uvědomila, že pořádné horské boty na hikování jsou vlastně fajn. 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...