Lucie Kůsová
Krví nespoutaný Tarantino
"Netajím se tím, že jsem velkým fanouškem násilí ve filmu," řekl Tarantino podle britského listu The Guardian. "Já dokonce věřím, že Thomas Edison vynalezl filmovou kameru aby bylo možné zachytit, jak se lidé navzájem mlátí. Je nepředstavitelné, jak takové věci působí na diváky."
Lucie Kůsová
Zdlouhavě dojemní ubožáci
Na tuto adaptaci někteří z nás čekali dlouho a možná jsme očekávali něco víc. Bídníci konečně zazpívali na plátnech našich kin. Krásně. Dojemně. Ale na to, co jsme od nich čekali, možná trochu nepřesvědčivě.
Lucie Kůsová
Tak to tam, soudruhu, nepiš
Psal se rok 1950, když komunistický režim odloučil tři děti od tatínka a maminky. Byli odsouzeni k 14 a 15 rokům vězení za velezradu, za to, že pomohli k útěku do zahraničí poslanci Františku Uhlíři. Janu Hlachovi v té době bylo 11 let, na tuto dobu vzpomíná ve své povídkové knize Požár aneb pět povídek z padesátých let a jeden sen. Dnes žije ve Švýcarsku, kam emigroval s celou rodinu, a pracuje na další knize povídek.
Lucie Kůsová
Milostná zklamání Pepíka a Dannyho
Dnes uplynul přesně rok, co nás opustil jeden z největších českých spisovatelů 20. století, Josef Škvorecký. Přesto stále přibývají lidé, kteří nazývají Náchod Kostelcem a prožívají s jeho alteregem Dannym Smiřickým opětovně příběhy, kde se tento milovník jazzu a holek objevuje.
Lucie Kůsová
Čajkovského Černá labuť v podání Anny Kareniny
"Jen je škoda, že neobsadili Roberta Pattinsona do role Vronského. Ne kvůli jeho hereckému talentu, ale protože by přilákal na Annu Kareninu celý upírský fanclub, o kterou zůstane bez něj ochuzen."
Lucie Kůsová
Dokonalý marketing a zadarmo
Záměrně ze sebe dělat blázna - toť nejvyšší moudrost, pravil na počátku 16. století Erasmus Rotterdamský. Jestli je to pravda, nevím, každopádně si tím můžete udělat dokonalou reklamu. Někdo si přinese kohouta do televize a český národ se z toho posadí na zadek. Dnes se objevil i na obálce Reflexu, tak vám můžu s klidným srdcem říct, že největší blázny a hlupáky dělá z nás. Toužíme číst o kohoutech a vyšehradské partě dračích jezdů. A on že je blázen.
Lucie Kůsová
Čochtan objevuje svou sexualitu
Ačkoli muzikál trvá dvě a půl hodiny, dvě hodiny jsou vyplněny Dvořákovými sexuálními narážkami a politickými vtipy. A lidé se smějí. Pro mě se celé představení proměnilo v několik vět: “V Čechách se krade.” “Kde mám - já chudý vodník - vzít 30 Kč na lékaře.” “Jsem teenager ovládán svým dospívajícím tělem.”
Lucie Kůsová
Čína: Co se hýbe, patří na pekáč
Začněme známým vtipem: Manželský pár vejde do čínské restaurace a uvidí naporcovaného psa. „Ježkovy oči!” zajíkne se žena. Přiběhne k ní malý Číňan s bločkem a povídá: „Už se to nese, paní.
Lucie Kůsová
Peking aneb uteč Číně, jestli to dokážeš
“Ten jüan! Three!” Tahá mě babka za ruku, cení na nás pět zubů svého děsivého úsměvu a hází po nás kýčovité šátky. Procházka hrobek Ming se tak mění v útěk před prodavačkou hadrů.
Lucie Kůsová
Peking, zašlá velkolepost plivající v říši smogu
“Nepijte vodu z kohoutku v hotelu ani jí raději nepoužívejte k čištění zubů. Můžete ji zkusit převařit ve varné konvici. Buď to vyjde, nebo taky ne,” dostáváme instrukce už v Dubaji, kde máme čtyřhodinové mezipřistání. Jsme všichni dostatečně vyděšeni, že v příštích čtrnácti dnech vzorně využíváme jen balenou vodu, ať se jedná o čištění zubů nebo vaření čaje. Já ale silně pochybuji, že v restauracích ten čaj dělají z balené vody.
Lucie Kůsová
Bizarní selhání státních maturit
Státní maturity se na některých školách zvrhly v šaškárnu hromadné spolupráce nejen se spolužáky, ale i s učiteli a přáteli na telefonech.
Lucie Kůsová
Chudáček náš Ferdinand
Člověk si toho pomyslí opravdu mnoho, když poprvé zavítá na Konopiště. Pokud o tomto netečném Habsburkovi něco víte, rozhodně vás nenapadne, že by to viděl rád. Mám namysli Františka Ferdinanda d ́Este, nezpřístupňoval jen tak veřejnosti své milované místo, Konopiště pro něj bylo domovem a soukromým, které si dobře chránil. Jen na dva dny jej otevřel za svého života veřejnosti a to 12. a 13 června 1914, krátce před osudným Sarajevem. Musím říct, že jsem rychle zahnala myšlenku: „ Kdyby to tak Ferdinand viděl“, s kterou by, díky jeho opravdu „velké“ oblibě, tehdy nikdo nesouhlasil, a radostně jsem se pustila do objevování toho, co před zraky obyčejných lidí chtěl ukrýt.
Lucie Kůsová
Hitler: Vymývač mozků
O Hitlerovi už toho bylo napsáno mnoho a ještě více řečeno. Přesto mé generaci často zůstává nejasné, jak mohl jeden člověk ovládnout celé Německo? Jak je možné, že tolik lidí šlo za ním? Proč se nevzbouřili?
Lucie Kůsová
Když ženy pracují aneb nekonečná práce na zahradě
Začnu otázkou, kterou položil známý mojí mamce : "Co proboha sama v takovým domě každý den po práci děláš?" Tak tady je odpověď, co se u nás dělá, když jediný chlap v domě je pes.
Lucie Kůsová
Sadomasochismus živočichů gymnazijních
Aby ses zařadil mezi druh homo gymnasistus, nestačí jen navštěvovat gymnázium (ať už z důvodu učitelského, či studentského). Musíš podlehnout sklonům úplné sebedestrukce.
Lucie Kůsová
K čemu je ta škola? Aneb „Chci být debil, pane učiteli“
Člověk by měl být vlastně debil, protože být inteligentní a mít o všem alespoň malé povědomí je k ničemu.
Lucie Kůsová
Zlatokopky a "prase bohaté"
Takové to „prase bohaté“ mi na jedné společenské akci v opravdu luxusní restauraci, s úplně klidným hlasem, nabídlo „dárek“za sex. Teď tam máte těch deset vidliček a nožů, několik druhů skleniček, talířů a talířků a jídlo před vámi vypadá jako mistrovské dílo nějakého umělce, že je ho až škoda jíst.
Lucie Kůsová
Žezlo a Žofie
Práce o Františkovi Ferdinandovi d ́Este, jiné možnosti, kam jsme se mohli ubírat, kdyby nebylo Sarajeva
Lucie Kůsová
Velká Hora tiché poezie
Josef Hora byl novinářem nejdříve sociálnědemokratickým, později komunistickým v Rudém právu, kde pracoval v kulturní rubrice až do r 1929.Po rozchodu s komunistickou stranou byl redaktorem Českého slova. Od stranického novináře přešel ke kulturní publicistice. Josef Hora a Jaroslav Seifert nikdy neopustili ze svého stanoviska z roku 1929, kdy vystoupili proti
Lucie Kůsová
Jiří Wolker - Těžká hodina
Básník si sám sobě napsal epitaf krátce před tím, než zemřel (28.11.1923), protože věděl, že smrt byla v jeho případě nevyhnutelná. Naplnily se tak jeho nejhorší obavy a zemřel tak, jak nejvíc nechtěl, jako nemohoucí chudák na nemocniční posteli. Byl plný elánu a chuti do života, viděl před sebou ještě mnohé věci, které měl a které chtěl udělat, nicméně nemoc byla rychlejší.„Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval světa pro spravedlnost jeho šel se bít.Dřív než moh srdce k boji vytasit,Zemřel, mlád dvacet čtyři let.“
předchozí | následující |
Počet článků 54 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 2149 |
Napůl v Česku, napůl v Kanadě. Doma i v zahraničí se věnuji copywritingu a digitálnímu marketingu, srdce mi ale stále visí v médiích. Studuji Žurnalistiku na FSV UK. Spoluorganizuji Česko je nano a spoluvlastním firmu nanoSPACE. Hory mi přirostly k srdci, ale byla to složitá cesta na podpatcích v 2000 metrech, než jsem si uvědomila, že pořádné horské boty na hikování jsou vlastně fajn.